Není to tak dávno co jsme byli pozvání k našich přátelům na jejich před nedávnem nově zakoupenou chatu, kterou nazývají "drůbežárna". Já a Anetka jsme si mysleli, že název je vybrán pouze náhodně, že se stavba jen podobá drůbežárně, ale opak byl pravdou. Jedná se opravdu o přestavěnou drůbežárnu. Chata se nachází na lokalitě obce Střemeníčko. Jet navečer do vesnice kterou jste nikdy neviděli, bez mapy nebo gps navigace, tak to je opravdu zážitek. Samo-sebou to dopadlo tak jak se dá předpokládat a naše útrapy s nalezením té správné cesty ukončil až telefonát Zdenkovi, který nám vysvětlil cestu k nim. Po několika minutové konzultaci se nám dostalo přesných instrukcí kudy kam a po chvilce nás přivítala cedule s nápisem Střemeníčko. Úspěšně jsme dorazili na útulné místečko kde nás přivítali příjemní lidé a tak pohodičku nemohlo nic zkazit. (ani problémy s tím, drůbežárnu najít) Přivítali nás Jana, Zdeněk, Anetka, Eliška a pejsek Bára. Bylo krásně teplo a tak jsme si sedli venku a dali dlóóóóóuhou řeč. Seděli jsme opravdu dlouho do noci. Na nebi hvězdičky, teplíčko, klid a pohoda, to se opravdu nechce jít hajat. Po večerním až nočním posezení jsme šli na "kutě", však byl taky nejvyšší čas. Už bylo zítra.
Ráno zde bylo opravdu nádherné. Sluníčko, po východu, Vás hladí po tváři a sednout si venku na gauč hned po ránu je parádní způsob probuzení. ( vzpomněl sem si na písničku od M.Tučného Koukám, jakcelázeměvstává ) Na to Vám přinesou hrnek kávy, prostě paráda. Výhled do mírného údolí je fantasticky a určitě tomu bude tak i na podzim, kdy bude příroda hrát všema barvama, nebo v zimě kdy je všude bílá peřina (jen se asi bude třeba obléci a né být jen tak v pýžu). Během snídaně venku si jen tak sedíme a koukáme, kocháme se a rozebíráme "bojový" plán dne co budeme ten podnikat. Dopadlo to s hradem BOUZOV, krásný hrad který stojí za shlédnutí. Jelikož se tento hrad nachází za kopcem, bylo dohodnuto, že se půjde na hrad pěšky. Pěkná procházka asi 5 kilometrů, což nám nevadilo. Na cestu jsme měli bájo sváču a ve společnosti dvou rarášků Elišky a Anetky nám cesta uběhla jako nic. Už během cesty nahoru jsme se dohodli, aby na nás nemuseli čekat, že se podíváme jen tak okolo a prohlídku necháme na jindy. Hrad je opravdu krásný, jen nám to krapet zkazila dosti jizlivá poznámka (asi) zaměstnance z hradu a to že pejsek může na hrad jenom v náručí. Je to divné, vždyť jsme šli teprve na nádvoří. Proč nemůže pes po svých na nádvoří?? Jo tak to nám paní již nedokázala zodpovědět a nějak rychle zmizela. No nenechali jsme si zkazit den a tak jsme jenom nakoukli na nádvoří, udělali nějakou tu fotečku a šli jsme se projít do rozlehlého parku. Po tom všem jsme se prošli s holkama po okolních stáncích pro nějakou tu hračku . Pak jsme se stavili u stánku na pííívo, někdo kofolu a dali jsme si oraz. Krásný sluníčkový den anám nemohli zakzit ani dotěrné včelky, které chtěli také krapet toho občerstvení. Pak jsme se vydali znovu přes kolem stánků směrem k městečku. Cestu zpět jsem podnikli autobusem, to jsme měli premiéru cestování s pejskem. Šerda koukala, ale vůbec ji nedělalo problém nastoupit a nechat se odvézt. Hlavně, že se nemusí po tom rozehřátém asfaltu po vlastních. Vrátili jsme se tak akorát na oběd. Žádná honička a po obědě pohodička a oddych. Odpoledne se vrátila Jana z práce a už holky vymýšleli co dál budou dělat a kam se podívají. Druhý den má Jana volno a tak by chtěla vyrazit někam s náma společně. Dalšího výletu jsem se již neúčastnil, protože bylo taky třeba přiložit ruku k dílu. Ano, to jako pracovat - rukama, chápeš??
Není to tak dávno co jsme byli pozvání k našich přátelům na jejich před nedávnem nově zakoupenou chatu, kterou nazývají "drůbežárna". Já a Anetka jsme si mysleli, že název je vybrán pouze náhodně, že se stavba jen podobá drůbežárně, ale opak byl pravdou. Jedná se opravdu o přestavěnou drůbežárnu. Chata se nachází na lokalitě obce Střemeníčko. Jet navečer do vesnice kterou jste nikdy neviděli, bez mapy nebo gps navigace, tak to je opravdu zážitek. Samo-sebou to dopadlo tak jak se dá předpokládat a naše útrapy s nalezením té správné cesty ukončil až telefonát Zdenkovi, který nám vysvětlil cestu k nim. Po několika minutové konzultaci se nám dostalo přesných instrukcí kudy kam a po chvilce nás přivítala cedule s nápisem Střemeníčko. Úspěšně jsme dorazili na útulné místečko kde nás přivítali příjemní lidé a tak pohodičku nemohlo nic zkazit. (ani problémy s tím, drůbežárnu najít) Přivítali nás Jana, Zdeněk, Anetka, Eliška a pejsek Bára. Bylo krásně teplo a tak jsme si sedli venku a dali dlóóóóóuhou řeč. Seděli jsme opravdu dlouho do noci. Na nebi hvězdičky, teplíčko, klid a pohoda, to se opravdu nechce jít hajat. Po večerním až nočním posezení jsme šli na "kutě", však byl taky nejvyšší čas.
místní 
přespolní 
