Karlovy Vary 03/2007
Jednoho dne jsem dostal lístky na koncert skvělé zpěvačky paní Hegerové, dostal jsem je k narozeninám jako dárek. Do doby, než jsem se seznámil s mojí nejlepší kamarádkou a zároveň přítelkyní Anetkou, jsem o paní Hegerové věděl jen to, že je již v letech a že nazpívala písničku Levandulová. To bylo asi tak vše, co se týká mého mizivého přehledu v tomto žánru. Šanson mě míjel jako vlak na nástupišti, bylo to pro mě něco tak dalekého, že jsem to považoval za mrtvé téma hudby. Omyl je pravdou.
Po zjištění, že koncert této dámy se koná v Karlových Varech, jsem chvílí přemýšlel o tom zda je normální jet na koncert cca 230 km, ale pak jsem si uvědomil, že je to asi tak, jako bych jel domů Slezska a tak jsem vzdálenost nějak přestal řešit. Tak jsme tedy vyrazili, cesta byla sice hrozná, protože na KV z Prahy je cesta moc frekventovaná. Po příjezdu do Karlových Varů (KV) jsme se ubytovali v domově mládeže jedné střední školy. I v Varech se lze ubytovat solidně, to jako se sociálním zařízením na dvoulůžkovém pokoji a s TV (nepodstatnou) opravdu za hubičku. Cena mě mile překvapila, prostě nesmíte chtít hajat v centru a budete spokojeni i s tím kde, jak a za kolik se najíst. V den příjezdu jsme toho již moc neviděli, jen jsme se podívali, kde bude koncert a jak se tam dostaneme a hlavně kde budeme parkovat - to je docela problém. Poté jsme se ještě nabaštili a začali se chystat se večerní představení.
Po příjezdu na námi vytipované místo k parkování jsme měli problém zaparkovat, ale podařilo se nám postavit tak, abychom mohli odjet a tak jsem se vydali směrem k divadlu. Atmosféra byla zajímavá, ještě jsem nikdy nezažil nic podobného, a tak jsem byl docela na trní. No nebylo třeba, měl sem s sebou oporu, kterou by mi mohl kdokoliv závidět. S Anetkou jsme našli naše místo k sezení a netrpělivě jsem poposunoval ručičku hodinek kupředu, né ať je konec, ale ať už to začne. Dočkal jsem se!
Paní Hegerová měla vystoupení na jedničku, byl jsem z toho velice nadšený a zjistil jsem, že je opravdu pořád co se učit a s čím novým se seznamovat. Od koncertu, kterého jsme se účastnili jsem si uvědomil, že jsem se bránil něčemu, o čem jsem neměl potuchy a oslovilo mě to tak, že jsem po návratu domů sháněl CD s písničkami p.Hegerové. Návrat ten večer na pokoj byl velice ovlivněn skvělým zážitkem z koncertu, ani se mi nechtělo jít spát.
Následující den jsme měli čas a chuť si projít Vary, hlavně lázeňskou část a kolonády. Je to nádherné město a vůbec nám to nekazilo vědomí toho, že Vary se stávají městem, ve kterém se začíná hodně mluvit rusky. Budovy zde jsou velice zvláštní a nejvíce zajímavá je asi budova - kostel sv. Petra a Pavla, který jsme také navštívili. Uvnitř je docela malá na to jaký dojem budí navenek, chtěl jsem si udělat fotku, ale bylo mi to blbé a tak jsem se zeptal paní, která tam fungovala jako dozor, ta mi oznámila že si mohu koupit pohled, ale nesmím fotit, po chvíli přemlouváním jsem ji ukecal na dvě fotky. Naše kolečko pokračovalo dál, nemohli jsme minout rozhlednu Diana (547m.n.m), která se nachází nad městem na jednom z kopců. Nahoru jsme se nechali vyvézt lanovkou a cestu pěšky jsme si nechali na návrat. Příjemná cesta vedoucí přírodou Vás přivede zpět k hotelu Pupp. Celý den na nožkách, to moc unaví a taky bychom chtěli něco papat, to jsme si ale museli nechat na část Varů, která nebude tak moc ovlivněna turistickou a lázeňskou částí, bylo nám doporučeno navštívit restauraci Plzeňský pavilón, rada byla vynikající a k nezaplacení. Místo bylo příjemné a ne příliš vzdálené od místa našeho ubytování, jídlo zde bylo opravdu dobré a obsluha velice ochotná, prostě místo, kam se rádi vrátíte. A my jsme se vrátili druhý den na jídlo, než jsme se vydali zpět domů. Naše první návštěva v restauraci Plzeňský pavilón byla zpestřena policejním zásahem jako z filmu. Třeba nám chtěla obsluha ukázat, že není to jenom přijít a najíst se, ale že se umí postarat hostům i o zábavu.
Néé kecám, šlo o to, že policie dostala na centrálu hlášení, že byla přepadena restaurace Plzeňský pavilón, já seděl proti oknu a měl jsem to z první ruky. Venku se rozblikalo asi 6 policejních vozů, spěch, shon, zmatek a do dveří se nahrnulo asi 8 policistů, víc se jich tam v tu chvíli nevešlo a tak zbytek zůstal venku. Koukali po prostoru restaurace a všichni, kdo jsme tam byli, jsme na ně koukali - trapná chvilka, v očích všech otazníky. Jeden z policistů šel k číšníkovi a o něčem se dohadovali, číšník pořad zamítavě kroutil hlavou, odešel se věnovat hostům a nechal udivené policisty jejich osudu. Ti hned vycouvali ze dveří, naskákali do aut a odjeli jak se na policisty při zásahu sluší. Číšníka jsem se při příchodu ke stolu zeptal, co to bylo a on že nás přijeli zachránit od přepadení, jenom měli malý problém SPLETLI SI PODNIK.
Ano je to tak, ve Varech je ještě jeden podnik se stejným názvem a oni to prostě netrefili. No to se stává - každý den není posvícení. Doufáme jenom v to, že se v té druhé restauraci nic vážného nestalo.To bylo za celý den tolik zážitků, že jsme hajali jako miminka.
Ráno jsme se zabalili a ještě jednou jsme zajeli do města, zašli jsme si k Hadímu pramenu na vodu, napili jsme se a Anetka si vzala vodu z pramene do PET láhve na cestu, projeli jsme ještě Vary rozlučkovou jízdou a vyrazili jsme směrem na Prahu a dál domů. Při zpáteční cestě jsme se stavili v místě naší smutné historie, byli jsme v Lidicích. Nebudu se zde rozepisovat o této zastávce, vězte ale že je to velice dojemné a smutné místo.
Tohoto letu se zúčastnili : pilot - kapitán Díťa
letuška Anetka
Náhledy fotografií ze složky Karlovy Vary