Anetka, Dieter, Cherry

Po delší době (opravdu delší) Vás zdravíme a podělíme se s Vámi o zážitek z posledního výletu.

Když Vám začne lézt práce na nervy, máte všeho po krk a máte pocit, že i kamarádi jsou tak nějak natvrdlí, je nejvyšší čas se sebrat a alespoň na 1 či 2 dny vypadnout někam, kde Vás nikdo nezná, neví o Vás nic a jste v úplně "cizím" prostředí. Nedávno to na nás padlo a my jsme se rozhodli, že při návratu ze Slezska si zkrátíme tamní pobyt o den a tento "ušetřený " den si užijeme sami.

Dostal jsem úkol najít nějaké ubytování, kde by nás bez problému ubytovali i s naším strakáčkem. Řeknu Vám, že né každý je nadšený, že by měl ubytovat Vašeho pejska. Je dost ubytovacích zařízeni, kde Vám odmítnou poskytnout nocleh, protože máte psa. Ale jsou i výjimky…..

Právě jednou z nich je hotel NA TROJCE v Pustých Žibřidovicích,. No ještě, že je tato vesnička na mapě, protože dodnes si lámu jazyk při pokusu někomu říci jak se to tam vlastně jmenuje. Po netu jsme se domluvili na podmínkách a různých, pro nás, upřesňujících informacích. V neděli jsme odjeli z Albrechtic vstříc krásnému výletu. Při výjezdu z naší ulice jsem oproti odbočení vpravo udělal změnu a zahnuli jsme vlevo, to je sice taky způsob jak dojet do domů, ale jinou cestou. Tou my opravdu nejezdíme, máme naučenou jinou a ta nám vyhovuje, proto Anetka koukala, kam to vlastně jedeme. Pro vysvětlení, Anetka ještě v té době nevěděla, kam jedeme a kde budeme hajat. Vše bylo vyjednáno bez jejího přičinění, bylo to vlastně takové malé překvapení. Náš domluvený čas příjezdu nám taky vycházel, po pár kilometrech Anetka začala tušit, že by cíl mohl být Jeseník. Nééé, omyl, ještě kousek dál, vzali jsme to přes Zlaté Hory a Rejvíz. Tato trasa je v zimě náročná kvůli sněhu, ale to nám nevadí, my to máme rádi. Všude mraky sněhu, na cestě, v lese, stromy se ohýbaly pod tíhou bílých peřin.  Při příjezdu do Jeseníku začalo sněžit, což jsme přivítali. Taky jsme si zde nakoupili něco na véču, snídani a taky jsme si dali něco dobrého na zub. Čas nám vycházel tak akorát. Ale já sám nevěděl jaká bude cesta a jak je to ještě vlastně daleko tak jsme se nadále nezdržovali a pokračovali směrem na Hanušovice. Kousek před Hanušovicemi jsme odbočili z hlavní (pouze) mokré cesty na vedlejší a tam to teprve začalo. Sněhu asi tak 30 cm, pěkně rozježděného a do toho vločky jako 5ti koruny. Konečně jsme našli vesničku Pusté Žibřidovice, je to místo, kam jsme se hrabali do kopce sněhem asi tak 20 minut.

Až se přehoupnete přes horizont tak Vás přivítá kostel, který v onom sněhovém dnu vypadal ponuře, až strašidelně. Vesnička je dlouhá a já jsem při jejím průjezdu začal (potají) pochybovat, jestli jsme tady správně. Ale štěstí nám přálo a na konci jsme zahlédli ceduli, která nám ukázala, že k hotelu máme odbočit doleva. Při příjezdu mi bylo Anetkou sděleno, že jsem blázen a že to bude stát strašně moc. Přivítání bylo nad očekávání příjemné a aniž bychom s tím počítali a dopředu jsme si zajistili večeři tak nám bylo řečeno, že jestli chceme tam mají pro nás večeři - teda jenom pokud budeme chtít. Ubytování až pod střechou ve 4-lůžkovém pokoji poskytovalo strašně moc místa a i naše Cherry si to pochvalovala. Večer jsme vyrazili na procházku. Připadali jsme si jako na konci světa, nikde ani človíčka, stmívalo a krásně sněžilo. Po procházce přes onu vesničku, kdy jsme potkali sypače, který se marně snažil uklidit to co pořád a vytrvale padalo z nebe, jsme si zašli do hospody na pivko. Šlo o hospůdku asi tak ve středu obce, možná ve čtvrtek. J Tam nebyl problém jít i s pejskem. Po pivu jsme se odebrali směrem na hotel. Ale víte jak to chodí,kde se vzala tu se vzala, byla tady žízeň zase. Paní recepční nám po našem dotazu, zda můžeme do restaurace hotelu se psem, poděkovala za naši starost, a poslala nás přímo k baru. U baru krásný dřevěný stůl kde se dva a pes úplně ztratí. Při zavíračce nám vrchní natočil ještě jedno pivo na cestu (ptal sem se na to) , a prý mu máme hodit sklo až ráno až půjdeme okolo. Kolem 6 ráno hurá se psem ven, pěkně se protáhnout a vyvenčit. No řeknu Vám, že když napadne venku 40 cm sněhu, tak to se vám opravdu nechce jít. Ani Šerda se venku nechtěla zdržovat, studilo to do tlapek a vzdoušek byl opravdu čerstvý. Ráno jsme se nasnídali na pokoji, předávačka probíhala jako by žádná neměla být, nikdo si to ani nezkontroloval. prostě úplně v klidu a žádný stres. Paní recepční jsme poděkovali a chtěli jsme vyrazit směr Velké Losiny, jenže než jsme vyrazili tak nás čekalo, teda mě, očistění těch hromad sněhu z auta a předního skla. Já to původně chtěl oškrábnout jenom malinko, chtěl sem mít takový ten přední průzor na skle - jako v tanku. Jóó to by si to člověk fakt pořádně užil.

Cesta, nevyhrnutou cestou do Velkých Losin byla opravdu zábavná, já mám rád mraky sněhu na silnici a tak jsem si opravdu užíval. Silničáři se opravdu snažili, ale v tom přívalu, co tam by,l bylo nereálné, aby to stačili uklidit. (Mě osobně to vůbec nevadilo.) Ve V. Losinách nebylo ani kde pořádně zaparkovat, všude sněhu a parkovacích míst opravdu poskromnu. Na zámeckém parkovišti přes půl metru sněhu a tak jsem si to po Anetčině dobré radě fakt rozmyslel, dobře jsem udělal asi bychom tam byli zapadli jako vlastenci a byli bychom tam ještě teď. Proto jsme zaparkovali asi 1km od zámku a krásně jsme se prošli. Zámecký park byl pod obrovskou sněhovou peřinou, ale co bylo opravdu úžasné, byly chodníčky vyhrnuté v tom sněhu. Jeden chodníček jako druhý, park se tím pádem dal projít a bylo to fakt super udělat si v tomto klidném prostředí procházku. Ještě jsme se jeli podívat na budovu kde se vyrábí ručně papír. Jenže bylo zavřeno a tak jsme to viděli jenom venku a po chvilce jsme vyrazili domů. Po cestě domů nás přepadnul hlad a tak jsme v Žamberku na náměstí navštívili hospůdku, kam nás vzali i s pejskem. No nic moc a je mi líto, že si nepamatuji jméno, abychom Vás varovali. Kuřecí bageta na čerpací stanici má podobné kouzlo, jenom malý rozdíl tady je a to ten, ze my jsme si mohli sednout. Po jídle jsme dále pokračovali domů a v a myšlenkách jsme ještě dojížděli tu pohodu z toho, že jsme měli den sami pro sebe, a že jsme nic nemuseli.

PS: Odkaz na fotečky ZDE . Užila si to i Šerda koukněte ZDE.