Pálava 2008
Jednoho krásného dne, došlo konsilium ve složení Anetka + Díťa + Klárka + Zbyňda, které se sešlo při poradě o tom kam pojedeme na víkend, k rozhodnutí že tentokrát to bude místo námi nikdy neprobádané a to sice oblast Lednicko-Valtického areálu a Pálavy.
Tento výlet nebyl nijak extra plánován a tím se stal zajímavějším.Osedlali jsme Anetce zakoupené vozítko PAŽOUT 205 krásné bílé barvy, vozítko jsme měli velice kátce a tak již od prvních okamžiků se stala cesta na jižní Moravu dobrodružstvím.Nikdo totiž neměl představu zda cesta na kterou se chystáme nebude mít jiný cíl než Moravu, třeba v nejbližší autoservis.To teda jen v případě že by se něco stalo a nedalo opravit na místě, či svépomocí, nějaké nářadí jsme měli s sebou a taky zkušenosti tak jsme se nebáli a vyrazili vstříc novým zážitkům.
Vydali jsme se směrem na jih do moravské metropole, krásného města Brna, ale jelikož nebyl čas tak jsme kolem Brna jenom profrčeli. Dál jsme pokračovali na Břeclav, no a pak už to byl kousek do Lednice přes vesničky, jejichž názvy upadly v zapomnění. Zůstaly jen vzpomínky na malebné domečky. Fotečky nějaké byly, ale jejich kvalita byla hrozná. Kousek od Lednice jsme byli ubytování v campu APOLLO. Zabydleli jsme se v chatce pro 4 osoby, pro 4 jen počtem posteli, protože pokud někdo chtěl jít ven nebo ke koši tak si ostatní museli sednout na postel, nebo na židli, ne-li přímo jít ven, ale to všechno mělo své kouzlo a nám se tam líbilo, však jsme tam potřebovali jenom přespat. Tady prostě platilo, co je malé to je milé a cena byla více než příznivá.
První večer jsme obsadili nejvýhodnější pozici s přímou viditelnosti na gril (1.5 m) a výčep (2.5m) - blíž to nešlo. Je pravda že k živé hudbě jsme to měli přes celý lokál, ale to nám ani tak moc nevadilo, protože jsme byli po cestě v tom vedru úplně hotoví a tanec by připomínal něco mezi padoucnicí a křečí. Prostě ten večer se nic závratného nedělo, snad jen to že se musela do chatky vejít ještě nejedná opička. Ale fakt jenom taková malá.
Ráno jako čiperky jsme vyskočili z pelíšku a s úsměvem na tváři jsme šli navštívit mistní sprchy, docela pohoda. Teplá voda bez omezení a čistota na opravdu obstojné úrovni. Po zkulturnění se, jsme chtěli při návratu koupit nějaké koblížky na snídani, paní ve stánku mi s údivem ve tváři sdělila, že chtít koblížky po osmé hodině je dost naivní, tak jsme si vzali jedny z posledních rohlíčků a směřovali jsme k naší chatičce. Po snídani nám již nic nebránilo navštívit místní památky. Jako první pro nás byla na ráně Lednice, krásný zámek i když v době naší návštěvy byla na budově zámku prováděna častečná rekonstrukce.To jsme celkem s nadhledem přešli, protože zahrady byly v plném květu a nádherně dokreslovali pohodu, na kterou jsme se tak těšili. Skleník byl otevřen a i mě jako člověku, který z květinek pozná jenom kopřivu a bodlák, a to a jenom proto, že to píchá a pálí, se tam opravdu líbilo. Po prohlídce těchto částí jsme vyrazili pěšky směrem k Janovu hradu, tento hrad je zvláštní tím, že je na malém ostrůvku a již při jeho budování se kladl důraz na to, aby pro okolí vypadal jako zřícenina. Moc pěkná a zachovalá stavba.
Zpět jsme se vraceli po vodě, na lodičkách. Pěkná cesta, ale ty ceny! Jeden lístek jsme měli zadarmo a druhý se slevou, to je asi jedno z mála negativ tohoto výletu - vysoké ceny. Protože pokud bych to měl platit plnou cenou za dva lístky na loďku, tak to jdu raději pěšky a za ty korunky bychom šli na večeři. Po vystoupení z loďky jsme nabrali kurz směrem na Minaret, zvláštní to stavbu v naších podmínkách. Při pohledu od paty Minaretu směrem vzhůru jsem vyhlásil soutěž o to, kdo vyběhne bez přestávky až nahoru. No nedá se to - hodně lidí a schodů a nemluvě o vysokém pulsu a nedostatku vzduchu. Ale výhled, tak ten stál ze to, je vidět do širokého okolí a je na co koukat.
Večer jsme zašli na pivečko a prošli jsme si fotečky a sdělili dojmy. Bylo to parádní završení pěkného dne.
V neděli jsme se rozhodli naplánovat trasu návratu tak, abychom toho viděli co nejvíce. Proto jsme vyrazili směrem na Valtice, kde jsme zavítali do zámku. Opět správná volba, pěkný zámek i celé okolí. Zašli jsme se taky podívat do muzea kočárů, zajímavé kousky. Jen jsem přemýšlel o tom, jak by se nám cestovalo na dovolenou místo autem - kočárem. Taky jsme nemohli minout sklípek, kde jsme zakoupili snad asi to nejlepší víno co jsem do té doby pil, podotýkám, že to bylo víno české.
Další zastavkou byly Věstonice, tam kde byla nalezena asi nejznamější a nejprsatější žena Moravy. Pěkná expozice byla mírně znepříjemněna né příliš vstřícnou paní, která tam je snad od nálezu Venuše. No, ale to nám přece nemohlo vehnat mráčky do tváří. Čas pokročil a nás ještě čekalo mnoho kilometrů tak jsme se již moc nezdržovali a pokračovali jsme v jízdě, douho nám ta jízda nevydržela. Ve Žďáru nad Sázavou jsme se museli zastavit na svačinku a nic lepšího než vynikající palačinky, poháry a kávička nás behěm cesty z Věstonic nepotkalo. Splnýma bříškama a zvednutou hladinou cukru v krvi nám zbytek cesty uběhl jako voda, najednou jsme byli v Pardubcích a už nás opět nevyhnutelně čekali povinnosti a museli jsme se pomalu chystat na to že budeme muset do školy a někteří do práce.
Tento výlet byl naplánován vcelku spontáně a podrobnosti byli doladěny v průběhu.Nic špatného nás nepotkalo, což bylo asi nejdůležitější hned po tom, že tento výlet jsme mohli podniknout s našimy kamarády kteří jsou pro takové akce jako stvoření.
Těšíme se na další podobný výlet, určitě bude parádní jako tento.
Cestující v první třídě : Anetka
Náhledy fotografií ze složky Pálava,Lednicko-Valtický areál, Mikulov, Věstonice