Vesnička naše, skoro středisková
To se Vám tak občas stane, jdete ven a koukáte jak se roztrhla nahoře peřina a pořád se z ní sype a sype. Ano už je to tak, to se v zimě stává, že padá síh. Je to paráda, jenom ruku na srdce. Není super koukat, jak se z dětí stanou kuličky, které se nemotorně snaží brodit tím sněhovým přívalem. Děti si to opravdu letos užívají, sáňky už nemusí rezavět ve sklepě nebo garáži. Je sice pravda, že né všichni jsou s tímto bílým nadělením spokojeni a chápu taky ty, kteří jsou odpůrci sněhu. Ale pro ty tady není místo. Prostě zima a sníh, to prostě patří k sobě a ať si kdo chce co chce říká - je to krásné.
To mi tak včera večer přišla sms. Něco ve smyslu - co dělám večer a že se vyhlašuje večerní akce zn. POD ROUŠKOU TMY. Jóóó tak to si člověk pod tímto představit cokoli. No nedalo mi to a volal jsem zpět. Jaké bylo mé rozčarování, když jsem se dozvěděl o čem je ono večerní akce.
Kámoš jel během dne po naší krásně zasněžené návsi a všimnul si, že tůje, které jsou zde jsou pod tíhou stromu ohnuty až k zemi. Je zvláštní, že jsem si toho nevšimnul a to jezdím okolo. Napadlo ho, když tak na to kouká, že než aby se polámaly tak by bylo lepší se pokusit ten sníh nějakým způsobem dostat dolů z těch tůjí - myšlenka pěkná.
Sraz jsme měli na návsi u kostela. Večer v šest jsme dorazili na místo, sníh stále padal, vyzbrojeni lehkou technikou pro boj se sněhovým přívalem. Tiše se snášel k zemi a přikrýval dalšímy centimetry celé okolí. Prvotní nadšení z tohoto nápadu začalo opadat jako švestky na podzim. Ono teď, když tam člověk stojí a kouká na to, hmmm to je jiná, to už si všímáte pořádně kolik sněhu tam je. Nečekali jsme dlouho abychom si to nezozmysleli a nejkratší cestou - nejhlubším sněhem jsme se vydali ke stromkům. Snaha stáhnout sníh lopatou či hrablem byla marná, sněhu bylo opravdu hodně a asi by se na to hodili hrábě. Po pár chvilích jsme zapíchli lopatu a hrablo do sněhu a zkusili jsme to rukama. To si pěkně vlezete z druhé strany dovnitř těch tůji a snažíte se třepat větvema jak se dá, hlavně aby ten sníh spadnul. Mnohem efektvnější způsob sundaní sněhu, když třepete tak opravdu padá a pokud jste takový machr jako já a doma jste odmítli si vzít čepici tak vězte, že padá přímo na Vás a že sníh Vám fakt vleze všude (skoro). Po chvilce této činnosti jsem si připadal jako sněhulák. Na hlavě jsem měl během chvilky sněhovou přilbu.
Dušan způsob shazování sněhu ješte více vylepšil, vlezl dovnitř tůjí, našel co nejsilnější větev a pověsil se na ni ( je to takový chroust lehoučký) a houpal se na ni jako orangutan. Během chvilky se ztratil pod přivalem sněhu a když vylezl ven a vypadal jako polárník. Ješte, že byl vyzbrojen a připraven na takový boj. To se teda měl, protože já jsem to opravdu podcenil a vyrazil jsem jenom tak nalehko. Původně jsem předpokládal, že budu provádět pouze řídící činnost pěkně z povzdálí, ale opak byl pravdou. Byl jsem úspěšně zapojen do odstraňování sněhu přímo v první linii. Během 15 minut jsem měl kalhoty mokré úplně až na kůži. Po dalších několika minutách mi byla taková zima, že jsem měl v plánu to zabalit. Však zítra je taky den. Ale vydržel jsem to a s podporou Dušana jsme zvládli úkol a dosáhli jsme cílů předem stanovených.
Toto je na ukázku fotka kde je patrný rozdíl jak to vypadá před a po schození sněhu. Nevím zda to bude mít nějaký úspěch a smysl, ale my jsme byli aspoň venku na čerstvém vzduchu a něco málo jsme dělali. Pohyb nám určtiě neuškodí. Udělali jsme z našeho pohledu minimum proto, aby tůje a ostatní zeleň naponičila tíha sněhu ležící na nich. Tak toto se Vám může stát když máte za kamarády takové ztřeštěnce jako my.
V českém znění na záchrannné misi účinkovali :
vedoucí výpravy a "otec" myšlenky DUŠAN
zapisovatel a nástěnkář DIETER
ze zálohy jistila ANET